|
|
Proměny vypravěče v próze Jaromíra Johna
Kleňha, Petr ; Mravcová, Marie (vedoucí práce) ; Holý, Jiří (oponent)
Proměny vypravěče v próze Jaromíra Johna Tato diplomová práce se zaměřuje na funkci vypravěče a jeho různé podoby v Johnově beletristickém díle. Věnuje se problematice konstruování fikčního světa vypravěčem a tomu, jak právě vypravěč ovlivňuje čtenářovo chápání zobrazených událostí. Nejdříve se snažíme porovnat hlavní soudobé koncepty vypravěče jako naratologické kategorie - především pojetí Shlomith Rimmon- Kenanové, Franze Stanzela a Lubomíra Doležela, z nichž práce terminologicky vychází. Teoretické uchopení vypravěče je východiskem pro naratologickou analýzu Johnova prozaického díla z hlediska uplatněných vypravěčských typů na vzorku vybraných autorových děl: výbor povídek s válečnou tematikou Večery na slamníku, romány Moudrý Engelbert, Výbušný zlotvor, Pampovánek, Honda Cibulků; okrajově Estét a další díla. Současně se práce zaměřuje na popsání stavebních postupů, které jsou pro Johnův autorský styl typické - je to zejména využití ironie, principu koláže a dokumentárních prvků. Ukazuje se, že autorova tvorba náležela ve své době k experimentálnímu proudu české prózy. Rovněž si všímáme vztahu autorovy prozaické tvorby a jeho estetického konceptu. Doufáme, že se alespoň částečně podařilo doplnit literaturu o Jaromíru Johnovi, jehož význam a přínos nebyl prozatím úplně doceněn. klíčová slova:...
|
|
| |
|
|
Proměny vypravěče v próze Jaromíra Johna
Kleňha, Petr ; Mravcová, Marie (vedoucí práce) ; Holý, Jiří (oponent)
Proměny vypravěče v próze Jaromíra Johna Tato diplomová práce se zaměřuje na funkci vypravěče a jeho různé podoby v Johnově beletristickém díle. Věnuje se problematice konstruování fikčního světa vypravěčem a tomu, jak právě vypravěč ovlivňuje čtenářovo chápání zobrazených událostí. Nejdříve se snažíme porovnat hlavní soudobé koncepty vypravěče jako naratologické kategorie - především pojetí Shlomith Rimmon- Kenanové, Franze Stanzela a Lubomíra Doležela, z nichž práce terminologicky vychází. Teoretické uchopení vypravěče je východiskem pro naratologickou analýzu Johnova prozaického díla z hlediska uplatněných vypravěčských typů na vzorku vybraných autorových děl: výbor povídek s válečnou tematikou Večery na slamníku, romány Moudrý Engelbert, Výbušný zlotvor, Pampovánek, Honda Cibulků; okrajově Estét a další díla. Současně se práce zaměřuje na popsání stavebních postupů, které jsou pro Johnův autorský styl typické - je to zejména využití ironie, principu koláže a dokumentárních prvků. Ukazuje se, že autorova tvorba náležela ve své době k experimentálnímu proudu české prózy. Rovněž si všímáme vztahu autorovy prozaické tvorby a jeho estetického konceptu. Doufáme, že se alespoň částečně podařilo doplnit literaturu o Jaromíru Johnovi, jehož význam a přínos nebyl prozatím úplně doceněn. klíčová slova:...
|
|
|
Narativní strategie v drobné próze Ignáta Herrmanna
MASÁK, Jakub
Předmětem práce je drobná próza Ignáta Herrmanna z 80. let 19. století, obsažená v souborech Pražské figurky, Drobní lidé ad. Pozornost bude zaměřena k narativním strategiím vybraných děl. Sledovány budou zejména typy vyprávěcích aktů, prezentace vyprávění, koncept fiktivního čtenáře aj. Na úvodní teoretickou část vymezující základní pojmy naváže konkrétní analýza jednotlivých postupů; její výsledky umožní komparaci Hermannových textů s narativními způsoby dalších soudobých textů, za jejichž nejvýznamnějšího, modelového reprezentanta jsou považovány povídky Jana Nerudy.
|
|
|
Postava a její reprezentace v literatuře
SEVERA, Tomáš
Předkládaná bakalářská práce se soustředí na problematiku literární postavy. Nejprve se věnuje jednotlivým osám zkoumání literární postavy ? ve vztahu k ději a jeho nadřazenosti nebo podřazenosti, způsobu její existence jakožto textualizované lidské bytosti nebo textové funkce od díla neoddělitelné, a v závěrečné kapitole také komparativnímu studiu postav a z něj plynoucích různých typologií literárních postav Edwarda Morgana Forstera, Josepha Ewena a Daniely Hodrové. Ještě předtím ale představuje koncepty postavy několika významných autorů, od Aristotela přes ruské formalisty, francouzské strukturalisty a Seymoura Chatmana, až po lingvistickými systémy inspirované narativní gramatiky Vladimíra Jakovleviče Proppa a Juliena Greimase. Poté následují příspěvky Tzvetana Todorova, Gérarda Genetta, Franze Karla Stanzela a Seymoura Chatmana k problému fokalizace. V sedmé kapitole se věnuje způsobům charakterizace postavy v literárním díle. A konečně v poslední kapitole nahlíží postavu na pozadí teorie fikčních světů.
|
host ::
RSS.